100. výročí knihovního zákona

V letošním roce uplyne sto let od vydání

prvního knihovního zákona, zákona o veřejných knihovnách obecních ze dne 22. července 1919. 

V řadě měst a obcí fungovala knihovna již před rokem 1919. Byly to knihovny především spolkové, které v řadě případů působily de facto jako knihovny veřejné ještě před vydáním vlastního zákona. Nicméně právě vydání zákona tuto proměnu dovršilo.

1. knihovnický zákon - zákon o veřejných knihovnách obecních

Zákon schválilo Národní shromáždění 22. července 1919.                                     

Byl inspirován anglo-americkou tradicí a zavedl povinnost zřídit knihovnu v každé obci a menšinovou knihovnu tam, kde bylo jinonárodní obyvatelstvo.                  

Zákon také stanovil zřizovat na obci nezávislé knihovní rady. Ty měly na starost záležitosti provozu knihovny (např. výběr personálu, akvizice, výpůjční řád). Poprvé je také (zatím v obcích nad 10 tis. obyvatel) formulován zákonný požadavek na knihovnické vzdělání v ČR, což vedlo o rok později k založení Státní knihovnické školy.

Na zákon navazovalo Nařízení vlády republiky Československé ze dne 5. listopadu 1919, č. 607 Sb. z. a n., jímž se provádí zákon o veřejných knihovnách obecních. Definovalo, že účelem veřejné knihovny jest doplňovati a prohlubovati vzdělání obyvatelstva četbou naučnou i zábavnou, mající skutečnou hodnotu vnitřní.

Tehdejší Ministerstvo školství a národní osvěty (MŠANO) si vyhradilo zveřejňování dokumentů, které mají být  z fondu vyřazeny. Stanovilo též tzv. přenesené působení knihoven, což v praxi znamenalo péči o knihovny zřizované obcí při sirotčincích, útulcích, nemocnicích apod. Doporučovalo, aby knihovny nabízely odbornou pomoc dalším institucím, které zřizovaly své vlastní knihovny (např. vojenské).